Když nad jižními Čechami pršelo tak jsem tomu jako většina lidí nevěnoval zvláštní pozornost, no tak prší. Když padala voda i dále a dále, no tak co, bude zalito. Potom začali obíhat médii i trochu závažnější informace o tom že té vody už je „dajako privella“. No co, novináři toho nakecají. Pak se začala zvedat hladina Vltavy a já jsem řekl synovi, pojď pojedeme na čumendu. Zajeli jsme se podívat na hradby Vyšehradu a tam jsme nemohli uvěřit svým očím. Po řece plavaly chaty, sudy, kontejnery a spoustu jiného materiálu. Z pohledu vývoje a předpovědí to měl být jenom začátek. Po Praze se už začali montovat protipovodňové zábrany, upozorňovali se lidé na možnost zatopení města ale složky obrany Prahy to měli stále „pevně v ruce“. Hodinu od hodiny se to zhoršovalo, lidé začali volat o pomoc a integrované složky už začaly organizovaně nestíhat. Nejhorší ale bylo že nikdo nevěděl co nás čeká.

Vím že výhled a řešení byl spor politiků s odborníky a energetiky ale kdo prohrál??

My co jsme měli roce a boty od bahna.

Ve firmě jsem měl v tu dobu asi dvacet lidí, dvě služební auta s oranžovými majáčky a celkem bezproblémový provoz z pohledu firmy i klientů. Svolal jsem „náhradní vedení“ a probrali jsme možnosti jak to dopadne když se synem vypadneme na povodně. Hlas z pozadí to rozsekl,

„kocour vypadne a bude klid“.

Rozdělil jsem kompetence, zajistil odvozy krabiček do banky, natankoval a dovybavil auta o centrálu a záložní benzin do aut, nějaké zásoby potravin a vyrazili jsme do Prahy.

Videí mám tak na tři hodiny a už mám postup jak to dostat z analogu do digitálu a ven, tak že o nic nepřijdete. Dvacet let jsem se zajímal o toto téma a shromažďoval informace, tak že materiálu je hodně.

ALE … jakékoli poučení nebo ukázání na viníky žádné, tak že „kdy budeme plavat znova???“.

Přikládám pár fotek stažených z netu, nevím co je na tom pravdy že Prahu v roce 54 zachránily Slapy, ale je to možné.