Předmluva

Vážení sledující.

Jmenuji se Libor a jsem už dávno v důchodu. Zúčastnil jsem se pomoci při povodních v Praze  roku 2002.  Začalo to tím že jsem se byl podívat na „velkou vodu“ z Vyšehradských hradeb. Plavalo tam v tu dobu doslova vše, ale prázdné „aluminiové“ sudy vedly, jen plné sudy piva se líně kutálely po dně.

Později už byla zveřejněna prosba o pomoc, tak jsem vzal z mé firmy zabývající se ostrahou objektů dvě auta vybavená majáky, zajistil krizový scénář v neúplném počtu lidí včetně odvozu hotovostí do banky a čtrnáct dní jsme se „brodili“ v bahně a zoufalství lidí.

Stálo mne to více jak dovolená u moře, ale upřímné slovo „děkuji“ je k nezaplacení.

Napsal jsem z této akce skoro knihu, ale nejde ji vydat pro termíny a nenávratné náklady.

Budu zde „občasně“ zveřejňovat mé-naše příběhy jak mi čas a náročnost dovolí. Při psaní „tenkrát“ to mělo dvacet dílů, jak to půjde ven dnes nevím.

Jako ochutnávku, říkejme tomu třeba „Prolog“ zde a v předstihu zveřejňuji motto celé knihy a úvodní fotografii padlého stožáru někde na E55 u Veltrus, popiska je Zlosyň.

Jsou věci, i když už to je dvacet let, na které nelze zapomenout. Jen děkuji okolnostem že se mi povedlo zachovat archiv kde fotky jsou pořizované tlačítkovou Nokií, na tu dobu dobré.  I já jsem dával dohromady vzpomínky a přiřazoval fotky z té doby. Vzhledem k tomu že nejsem schopen sladit texty a fotky, budu fota přidávat postupně, bez návaznosti na text, posloupnost a čas. Nebylo možné ani potřebné si tenkrát psát deníček, tak věřím že najdeme možnost jak toto napravit a zároveň jak uvést i vaše příběhy z této doby. Pokud jste náhodou byli u zmiňovaných událostí, prosím o doplnění.

PS: nedá mi to a trochu zavtipkuji, vím dnes už to je vtip, ale tenkrát???

Přijde „majitel“ uplavané chaty na břehu Vltavy k pracovnici pojišťovny s oznámením pojistné události a s žádostí o náhradu škody. Vše proběhlo bez potíží a pojistka, odhad škody a fotodokumentace před tím a potom byla v pořádku. Na odchodu se pán obrátil na pracovnici jen s malým dotazem: paní, mně ale na ten pozemek připlavala úplně cizí chata, co s ní mám dělat?

Děkuji všem za spolupráci a připomenutí této už historické události a s pozdravem

„nikdy více“

Libor.